Oni 5

17. května 2007 v 22:55 | PompoStar |  Moje povídky
Tento díl se věnuje Michaelovi a Waltovi. K Waltovi se ještě vrátíme v jednom z následujících dílů

"Co bys řekl malému výletu do džungle? Našel jsem super cestu. Přes noc tam přespíme a ráno se vrátíme."
"Tak jo! To je super nápad, tati." řekl Walt a obejmul Michaela.
"Dobře. Kdy vyrazíme?" ptal se Michael
"Třeba…hned? Vincenta dáme někomu na hlídání. Jenom by nás honil."
"Tak jo. Zajdu za Jackem a pro nějakou vodu. sedni si tady a počkej, až se vrátim, O.K.?"
"O.K."
Haf, paf, ratatata
Michael doklusal k jeskyním a hledal Jacka. Našel ho u zrcadla, jak se holí.
"Jacku, potřebuju, abys nám na noc pohlídal Vincenta. Jdeme s Waltem na výlet a nechceme, aby nás hnal."
"Není problém. A kdy se vrátíte?" zjišťoval Jack
"To netuším. Ale nejpravděpodobnějc zítra kolem poledne."
"Tak dobře. Kde ho máš?" pátral Jack očima po psovi
"Je asi někde tady. Vincente? Vincku!" volal Michael
Vincent přiběhl, v tlamě kus hadru.
"Co to máš, Vincente?" ptal se Jack a vyndával mu z tlamy červený kus látky.
"Pse! Ty pse! Vrať mi to!" volal Hurley a když si všiml Jacka a Michaela, hned spustil jinou..
"Eh..nazdar chlapi! Tak..já zase půjdu." řekl Hurley a na jeho kalhotách vzadu bylo poznat, že tak asi něco chybí.
"He…takže platí?" zeptal se Michael a zasmál se
"Jasně, klidně běžte."
"Díky." řekl Michael a rozeběhl se do džungle.
"Není zač."
Asi za tři minuty přišel Sawyer. "A…koukám že sis pořídil mazlíčka, doktůrku. To bude samý Haf, Paf, ratatata a na chorý tu nezbude místo." neodpustil si poznámku.
"Potřebuješ něco, Sawyere?" zeptal se letmo Jack a rovnal léky do poličky.
"Jó. Bolí mě hlava."
"Měl byses vyspat. To je nejlepší." odsekl rychlostně Jack. "Ještě něco?"
"Hmmm…" zahučel Sawyer a odkráčel.
"Idiot…" pomyslel si Jack
"Tak jsem tady, Walte!"
"No konečně tati, co ti tak dlouho trvalo?"
"Ale, to ten náš Vincent…představ si, že ukousnul Hurleymu kus látky na kalhotách." vyprávěl Michael a zasmál se.
"Tak kam teda půjdeme?" zeptal se Walt bez jakékoliv reakce na předešlou historku.
"Našel jsem jedno moc fajn místo. Je od tamtaď supr výhled na část ostrova a když máš dobrý oči, můžeš zahlídnout i co se děje v táboře."
"Tak to nepůjdeme moc daleko, ne?"
"Právě naopak. Je to vysoko v kopcích."
Walt se odmlčel. Těšila ho představa nerušeného klidu někde daleko od tábora ničím nerušena a neohrožována.
"Tati?" zeptal se po chvíli Walt
"Copak synku?"
"Myslíš, že se nám nic nestane?"
"Se mnou se ti nestane nic. Jsem vybavenej. Mám pistoli."
Ve Waltovi se rozlil pocit radosti a hned měl lepší náladu.
Nedaleko bylo slyšet moře
Po asi hodině cesty se dostali na strmou cestu.
"Musíš být opatrný, Walte. Je to tady kluzký a strmý!"
"Dobře." zahučel Walt. Jakoby to osud chtěl, Waltovi po chvíli podjela noha a sjel celou cestu v kotrmelcích a obratech.
"Walte!" zařval Michael a po zadku dojel k ležícímu dítěti. "Walte, co ti je?" křičel Michael a zkoušel mu puls. Žádný necítil. "Panebože, Walte!" vzal synka do náručí a snažil se dostat nahoru na cestu. Bylo to ale vážně kluzké a nahoru se nedostali. Tak Michaela napadl bláhový nápad: dojít do tábora po pobřeží. Nedaleko bylo slyšet moře. Tak celý od bahna se synem v náručí běžel džunglí k moři. Všude byly jenom velké kameny omleté vodou. Michael se rozběhl směrem, který mu přišel správný. Běžel asi deset minut a už byl na pokraji sil, protože běh s břemenem v náručí nebyl zrovna jeho nejsilnější stránkou. Ale co se dalo dělat? Pro záchranu syna by udělal cokoliv.
Když už mu přišel běh beznadějný, pokoušel se Walta opět přivést k životu. Masáž srdce, dýchání z úst do úst, nic nepomáhalo. Michael se rozplakal nad bezvládným tělem svého potomka a už ani nedoufal, že by se mohlo něco stát. Taky že se nic nestalo. Walt byl očividně mrtvý. Michael si ho tedy hodil přes rameno a šel džunglí směrem k táboru. Po cestě se dostal k další strmé stezce. Šel velmi opatrně, protože vyhlídka na "zneuctění" těla jeho syna opětovným pádem byla nemilá. Ovšem se tomu nevyhnul a uklouznul. Oba letěli dobré dva metry. Michael dopadl na Walta, který se po úderu Michaelovy hlavy do jeho plic probral!
"Walte!" plakal Michael štěstím. "Walte, už jsem nedoufal! Už jsem nedoufal…"
"ehhhh…tati" chroptěl Walt, který byl rád, že žije.
Po "opravení a zafixování" Walta se oba vydali na cestu k táboru, protože oba uznali za nebezpečné ještě někam jít po takovém pádu.
Už se stmívalo a ještě nedošli cíle svojí cesty. Walt už napůl spal a tak Michael navrhl, že se utáboří. Udělali si skromný oheň a Walt ihned usnul. Bylo toho na něj moc. Michael držel hlídku. Ale nejspíš nezodpovědně, protože se ráno probudil a Walt nikde.
"Walte!?!" křičel "Walte! Walte!"
Walt se pachtil z křoví.
"Kde jsi sakra byl?"
"Na záchodě…" opáčil suše.
"Aha..no, myslím, že vyjeme se měli dát na cestu."
Tak šli. Cesta ubíhala celkem rychle. Bavili se. Povídali si vtipy. Náhle uslyšeli nějaké burácení.
"Co to je?" divil se Walt.
"To netuším." oznámil Michael a rozhlížel se okolo.
Burácení doprovázené dusotem se ozývalo čím dál blíž.
"Tati, to je medvěd!" zakřičel Walt a ukázal na pohybující se travu nedaleko Michaela.
"Což…" Michael nedořekl, medvěd ho srazil k zemi a ukousnul mu kus boku.
"AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA! Tati!" zařval Walt na celou džungli a dal se na útěk. Medvěd bohužel za ním. Walt utíkal malými skulinkami mezi stromy a přes největší překážky, ale medvěda se mu nedařilo setřást. Viděl, že kousek od něj je moře. Chvíli přemýšlel, jestli má běžet k němu. Což neměl dělat, neboť za ten krátký okamžik se k němu přiřítil medvěd a uhryznul mu kus ruky. Nejspíše ještě nesnídal.
Walt opět zaječel jako na lesy, ale nevzdával se. Běžel tedy dál, když s obrovskou bolestí a křikem. Doběhl na známý sráz. Dole v bahně viděl pistoli jeho otce. Sjel tedy dolu a druhou rukou vzal pistoli do ruky. Medvěd se na něj už už řítil, když Walt stačil stisknout kohoutek. Jednou. Dvakrát, tříkrát… vystřílel na něj celý zásobník.
"ahh….auu!" vzdychal, aý skoro řval Walt bolestí na celou džungli. V bahně ležel on a mrtvý medvěd. Začalo se mu mlžit před očima, když si všiml několika postav, které se k němu blížily.
Probral se v kleci, s obvázanou rukou, zeleninou, ovocem a sešitem s tužkou.
"Piš." zaznělo od nekaď.
"A co?" zeptal se tiše Walt, kterého už ruka nebolela. Odpovědi se nedočkal.
Tak tedy psal. Psal, jak se dostal sem, na ostrov a co se mu všechno stalo. Po čase mu sešit sebrali, a připoutali ho ke kovovým tyčím klece. Chvíli tak pobyl, a pak dostal návštěvu. Hada. Nejspíše krajtu. Pomalu, pomaličku se plazila k němu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dana Dana | Web | 20. května 2007 v 21:27 | Reagovat

mám nový blog zaměřený na fantasy,upíry s vlkodlaky.zatím je na začátku ale ráda bych ho s tebou spřátelila.

http://vampirci.blog.cz

dík dana vlčka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama