Pastýřka

17. března 2007 v 23:26 | PompoStar |  Moje povídky
Pastýřka
Jednou dávno, ještě než si kdokoliv dokáže představit žila jedna rodina. Otec, matka a dvě dcery. Jedna starší, jedna mladší. Měli malou farmu a všichni zdatně pracovali. Jenom mladší dcera, jmenovala se Amy, už od svých pěti let jenom pásla ovce na louce u lesa. Byla to jediná práce, která na ní zbyla. Ale nevadilo jí to. Ovce měla ráda a ležet celý den v trávě a koukat do nebe jí nevadilo.
Jednou, když měla slavit své sedmnácté narozeniny, šla ráno na pastvu a její matka, otec a sestra jeli do vsi koupit dárek pro Amy. Amy byla na louce skoro až do západu slunce. Pořád si představovala, až si najde ve vsi nějakého chlapce. Když už jí začali štípat komáři, hnala ovce domů. Celá veselá vběhla do kuchyně...ale nikdo tam nebyl. Čekala tedy, až se její rodina vrátí. Čekala až do rána, ale nikoho se nedočkala. Byla celá zmatená, a tak aby si provětrala hlavu, šla vyhnat ovce ven z ohrady. Na dvoře ale stál jejich kůň s jejich povozem. Nikdo v povozu však neseděl. Bylo jí to divné, tak zahnala ovce, sedla na koně a jela do vsi. Ve vsi byl zrovna trh. Vyptávala se na její rodinu, ale nikdo o nich nic nevěděl. Celá zoufalá, se slzami na krajíčku vběhla do nedalekého kostela a u oltáře padla na kolena. Nikdy se k Bohu nemodlila, ale sepla ruce a začala šeptat: "Bože, já vím, že jsem se k tobě nikdy nemodlila, ale teď potřebuji pomoc a vysvětlení. Moje rodina zmizela a já vůbec nevím, kde jsou. Jsem strašně zoufalá, Bože. Prosím, sešli mi znamení, že jsou naživu a v pořádku. Sešli mi posla, Bože. Prosím. Amen." Po její mladé, bledé tváři se tiše spustil proud slz. Dopadal na rudý koberec před oltářem. "Sešli mi posla" drmolila si pořád pro sebe. Prudce se zvedla a odcházela stejnou cestou, kterou přišla. U vchodu se pokřižovala svěcenou vodou a vzala si růženec. Před odchodem vrhla zoufalý pohled na oltář, a odešla. Když vstoupila na hliněnou půdu před kostelem, několik slepic z nedalekého stánku se vzneslo do výše, odletělo, a slunce začalo tak zářit, až si lidé zakrývali tváře. Slunce se uklidnilo. Od stánku se slepicemi se k Amy blížil černovlasý chlapec, o něco starší než Amy. Na krku, na provázku křížek a na zádech křídla. "Anděl" vydechla Amy a zírala na chlapce.

Tohle je první díl nové povídky. Líbí se Vám?? Jako vždy, je tu anketa....;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám?

Jo, jasně 63.6% (7)
Ale jo, ujde 27.3% (3)
Mno, ani ne... 9.1% (1)
Ne... :/ 0% (0)

Komentáře

1 Vlčka Vlčka | Web | 18. března 2007 v 20:46 | Reagovat

teda musíš psát dál zní to VELICE zajímavě!!!:)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama