Říjen 2006

Tohle si dej na blog - jinak....

26. října 2006 v 16:45 | PompoStar |  Obrázky
Soráč, ale proč riskovat, že? 8)

Přežil jsem svou smrt

23. října 2006 v 19:21 | PompoStar |  Moje povídky
Přežil jsem svou smrt
Tenhle příběh se mi stal na letním táboře, když mi bylo asi 7 let. Šli jsme do lesa hrát hru. Byl to velmi starý les. Černý a velký. Rozdělili nás do dvojic. Mě přiřadili k asi o 4 roky starší holce, kterou jsem nikdy předtím na táboře neviděl. Měla dlouhé, černé vlasy a pronikavé černé oči. Šli jsme hluboko do lesa. Už mě bolely nohy. "Měli by jsme se vrátit. Mám hlad." "Teď nekecej a pojď. Už jsme skoro na místě." Náhle jsem uviděl borůvky. Každá byla ale jiná. Jedna byla taková červená. "Chceš?" "Jo, díky." Vzala si tu modrou. No nic, snědl jsem tu červenou… Au! Au! Píchá mě po celým těle! Co mám dělat? Je to hrozná bolest… "Hele, jsme v táboře!" Konečně! Co budu dělat? Ta holka zakřičela: "SPRCHÁÁÁ! KTERÁ MRCHA VYPLÁCALA TEPLOU VODU?" Sprcha? No co, stejně jsem špinavej. A pak o tom řeknu zdravotnici… Ááá…sprcho…ÁÁÁÁ! Je studená! No co, to přežiju. Co to? Bolest je pryč! Chachá! Jsem zdravej!!! --- Večer na nástupu zdravotnice říkala, ať si dáme pozor na rulík. Vypadá jako červená borůvka a můžeme po něm umřít… Tak to byl rulík? Před večerkou jsem šel hledat tu holku. Nenašel jsem jí. Už nikdy jsem jí neviděl. Zapomněl jsem na to. Když jsem přijel domů, tak jsem si sedl do křesla a jenom chvíli seděl. Pak můj pohled padl na dopis. "To je pro mě?" zeptal jsem se. "Jó! Přišlo to včera." Otevřel jsem dopis a tam stálo: Dne 24. 8. 2000 zemřela na LT --- u Prahy mladá dívka. Jmenovala se Anděla Černá….a tak dále…různý věty, co se často používají…ale tohle mě zaujalo…zemřela na otravu rulíkem. Rulík? V obálce byla přiložená fotka. Byla to ta dívka, která mě nevědomky zachránila před otravou rulíkem…

Nápad!

15. října 2006 v 20:45 | PompoStar |  ....Me.
Čau děcka! Hele, mám jeden nápad. Je to spíš taková soutěž, ale budu tomu říkat nápad. Takže: Kdo na obrázku dole najde lepící pásku, označí ji(zakroužkuje, udělá k ní šipku nebo nějak tak....V malování, nebo někde jinde) a pošle mi ten označenej obrázek na tak.to.je.ficak@atlas.cz a bude první, druhej, nebo třetí, tak mu pak na mail odepíšu a může si vybrat nějakou reálnou cenu(ne třeba : "chci mít na kontě 1.000.000 euro na kontě, velkou vilu a krásnou blondýnu s pihou - kdo napíše něco podobnýho, tak na něj kašlu-bacha na to...) a já mu jí pošlu. Třeba povídku, animaci atd... Ju? Tak jo. Mějte se fajn
PompoStar

Zpověď vlkodlaka V.

15. října 2006 v 20:36 | PompoStar |  Moje povídky
Zpověď vlkodlaka
…a sakra" viděl jsem asi 200 mužů i žen přikovaných ke zdi a všichni byli rozčepýření, špinaví od krve a měli roztrhané šaty. "C…co to má ksakru bejt??" "Myslíš tyhle lidi, Iane? To je moje armáda vlkodlaků. Pohleď! Díváš se na dva roky usilovné práce. Ano bylo to velmi náročné. Vytipovat toho nejsilnějšího a pak…" odmlčel se "…a pak je nakazit." "Nakazit? Tak to jste byl vy? Já myslel, že ten ulízanej šprt!" "Ale prosimtě. Ten? Ten nestál za nic. Jen mi trochu pomáhal. Moment. Tím chceš říct, že sis myslel, že na to nemám?" "Jo, přesně tak! Nemáš na to! Nemáš na to vypustit tuhle armádu na světlo světa. Každou chvíli tady bude policie. Mám štěnici…" "Iane. Koukám že blafování není tvoje silná stránka. Už dávno nejsme v Londýně. Ani v Anglii. Iane. Jsme v podzemním jezeře přesně pod bílým domem. Dnes, přesně v 19:00, až bude prezident večeřet, vypustím svoji armádu." "Na to nemáš!"(Tohle ho asi hodně štve…) Přišel ke mně a vlepil mi facku. "Tak nemám, jo? Kdo si myslíš, že to všechno vymyslel. Kdo si myslíš, že řídil to auto, které tě ke mně dovedlo. Kdo si myslíš, že nechal vybouchnout byt tvojí tety…" "COŽE? Tak tos' byl ty?!? Ty hajzle…" "nech mně domluvit Iane. Kdo si myslíš, že po 17 let chodil po lesích a hledal moč vlkodlaka. A kdo si myslíš, že ti jí nalil do džusu, když jsi byl na záchodě." "Co? Tak to ty jsi byl ten, kdo to všechno způsobil? Kvůli tobě zemřeli 4 mladí lidé!" "To mě ale vůbec nezajímá, Iane!" "Ale ne, počkej" "Teď ti dám injekci, po které se staneš vlkodlakem napořád. Jen si to představ! Všichni vlkodlaci si podmaní svět!" mezi jeho poutavou řečí mi vrazil injekci do žíly "A potom, jen si to představ. Jseš poslední bojovník. Budou tě společně s prvním bojovníkem brát za Bohy!" Ale ne! Znovu jsem cítil tu hroznou bolest! "ZAČÍNÁME!" zařval. Stiskl rudé tlačítko a všem odpadla pouta. Ovšem k mému překvapení se všichni pustili do sebe. Všude stříkala krev a byly slyšet hrozivé zvuky. Využil jsem situace a přistoupil jsem k tomu zmetkovi, co zabil moji tetu. "Považuj mě za boha…" řekl jsem a prosekl mu hrdlo. No jo, ale jak se teď zbavit té infekce? Co to je? Nějaké hlasy. Jdou mě zachránit? Ou, tak asi ne. Do místnosti vpadlo pár chlapíků s pistolemi a začalo střílet mé "druhy". Určitě měli stříbrné kulky, protože po každé ráně se jeden vlkodlak svalil s úpěním k zemi. Taky jsem jednu schytal. Jako poslední. "…jseš poslední bojovník. Budou tě společně s prvním bojovníkem brát za Bohy!" Jako poslední zrozen-jako poslední padl. Ano zabili mě. Došel jsem do nebe. - - - Teta Anny přežila…


Zpověď vlkodlaka IV.

10. října 2006 v 20:27 | PompoStar |  Moje povídky
Zpověď vlkodlaka
Probudil jsem se v laboratoři kde bylo spoustu zkumavek a spoustu rozsvícených lampiček. Byl jsem připoután za ruce a za nohy k bílé zdi. Nemohl jsem se hnout. Po chvíli ke mně přišel ten rozklepaný ulízánek a něco mi píchnu do žíly. "T..t..tr…trpíte lynkantropií Iane" "Čím že trpím?" "J…j…je to nemoc, musel jste se nakazit od jiného vlkodlaka nebo přijít do styku s vlkodlačí močí…" "Prosimvás, jak bych se dostal k vlkodlačí moči, jste normální?" "M…m…mmůžu vám pomoct Iane. Dám vám speciální injekci a pak vás pustim…" "Tak do toho!........co je s váma?" Nenápadný proužek krve linoucí se zpod jeho ulízané pěšinky mi naznačil, že všechno nebude v pořádku. Auuuu!!! Zatmělo se mi před očima…
"Auu, sakra, moje hlava. Co to bylo?" "To byla baseballová pálka Iane. Je velmi účinná." Řekl chlapík s maskou. "Co se mnou chcete dělat? Proč jsem tady, a kde to vlastně jsem?!" "Nacházíte se v mojí vlastní laboratoři 846,46 stop pod mořem. Byla to hrozná práce, Iane…" "Dokážete mě vyléčit?" "Iane, Iane. Proč si myslíš že jseš tady?" "Tak to teda vážně netušim" "Iane jseš důležitý kousek puzzle!" "Cože? Já ale puzzle nehraju" "Nebudu se s tebou dohadovat, Iane. Potřebuju tě!" "Jo? No, to by mě teda zajímalo jak…" "Ukážu ti to" Zmáčkl zelený čudlík asi metr ode mne. Bílá zeď se mnou jela dozadu a oba jsme se objevili v nové a ohromné místnosti. "A sakra…"

Mám, či nemám?

10. října 2006 v 17:53 | PompoStar
Rubrika SOUTĚŽE!!! - to je na dlouhý povídání. Ale tahle rubrika mi jaksi zabírá místo v menu a taky do ní nic nepřidávám. Tak jí chci smazat. Mám? Hlasujte v anketě. Díky PompoStar

Zpověď vlkodlaka III.

9. října 2006 v 21:03 | PompoStar |  Moje povídky
Zpověď vlkodlaka
Vystoupil jsem z metra a zamířil k bytu tety Anny. Když jsem byl skoro tam, slyšel jsem policejní sirénu. No přece se teď nenechám chytit, ne? Vběhl jsem do blízkého průchodu a čekal, co se bude dít. Policajti zastavili přímo před bytem tety Anny! A sakra. Našli si její jméno v seznamu příbuzných a jdou jí zatknout. Rozeběhl jsem se k nim a křičel jsem: "Nééé….." Jakmile jeden z policajtů otočil klikou, celý dům vybouchl. "Nééééé, této Anny!" Moje jediná naděje, moje jediná spřízněná duše je pryč! Sedl jsem si na obrubník a truchlil jsem. V tom kolem projelo velké bílé auto, které hlásalo: "Máte li psychické nebo fyzické problémy, zvedněte se a nestyďte se zajít za doktorem Canderwillem. Jeho pobočka je na Evangelia Ave 24/A. Nestyďte se a přijďte. Máte li psychické nebo fyzické problémy, zvedněte se a nestyďte se zajít…" Moment, to by mohlo fungovat! Jaká že je to adresa?? "a nestyďte se zajít za doktorem Canderwillem. Jeho pobočka je na Evangelia Ave 24/A. …"
Evangelia Ave. To je nedaleko odtud! Došel jsem na určenou adresu a vstoupil jsem do tmavé, špinavé chodby. Zaklepal jsem na jediné dveře, na kterých bylo napsáno: POKUD JE VÁŠ PŘÍPAD AKUTNÍ, ZAKLEPEJTE. POKUD NE, VEZMĚTE SI LÍSTEK, PROSÍM. Zaklepal jsem a otevřel mladý, rozklepaný, ulízaný chlapík. "P..p..prosím, už jste očekáván…" "Očekáván…?" Zavedl mne do prosvětlené místnosti a tam za stolem na kožené židli seděl muž. Byl otočený, takže jsem mu neviděl do tváře. V rychlosti se otočil a na obličeji měl masku vlka "Ahojky, Iane" Potom jsem cítil jenom náhlou bolest v zátilku…