Září 2006

Oznámení - Týden nečinnosti

29. září 2006 v 20:16 | Pompostar |  ....Me.
Chci oznámit, že týden nebudu psát-jedu do Holandska. Tak se tu mějte a hlasujte v týhle Anketě. Dík

PompoStar

Zpověď vlkodlaka II.

29. září 2006 v 20:05 | Pompostar |  Moje povídky
Zpověď vlkodlaka
Ráno jsem si pustil zprávy a reportérka právě říkala: "…a jako jediná televize máme unikátní záběry z místa činu. Mám tady vedle sebe…ehm…kapitána policie Londýn, kapitána Jacka Flinta. Kapitáne, co přesně se tady stalo?? -No, pro začátek chci říct, že tyhle záběry nejsou vhodné pro děti a dorost. No k tomu co se stalo-prozatím neznámý útočník doslova rozerval tři chlapce a jednu dívku na cucky. Naštěstí jsme našl…" "Kapitáne! Máme stopu! zakřičel policista. Kamera běžela společně s kapitánem. A SAKRA! STOPY KRVE! "Tyto stopy nás určitě zavedou k pachateli! Přátelé, to je odhalení v přímém přenosu!" řekla reportérka. Okamžitě jsem vyskočil z křesla a běžel k balkónu, u kterého bylo požární schodiště. Seběhl jsem na ulici a už jsem slyšel praskání dveří a křik policistů. Vběhli na požární schodiště a stříleli po mně. Zasáhli mě do ramene. Běžel jsem do metra, ale s prostřelenou rukou asi sotva nevzbudím pozornost… Bylo tam spoustu lidí. To byla moje šance. Rozeběhl jsem se a strhl jsem jednomu chlapovi sako a klobouk. Nasedl jsem do metra. Ale kam jet?? Už vím. Teta Anny. Ta tomu porozumí. A ty její bylinky, snad to nějak spraví.
---Mezitím u tety Anny.---
Teta Anny se taky dívá na zprávy. Reportérka: "Tento byt údajně patří podnikateli Ianu Wolderovi…" "Tak to ne! Určitě půjde ke mně! Musím zavolat policii!"…

O5 trapas a o5 můj :)

27. září 2006 v 19:12 | Pompostar
No, takže dneska jsme měli v 7:45 schůzku ve škole kvůli jednomu výletu. No a říkám tátovi: Vzbuď mě v šest. A jako vždy jsem jel ke kamarádovi, aby jsme šli spolu. Tak čekám. 5 minut....10 minut....13minut....a najednou z balkónu na mě volá jeho máma a říká: Ale Vojta už šel! Už je osm!

No a vono fakt bylo osm a zvoní v 8:10. Tak jsem letěl na zastávku ale trolejbus jel až v 8:13!!! Už předem mi bylo jasný, že včas to nestihnu...

NO abych to zkrátil...Přišel jsem v 8:30 a řekl jsem že jsem zaspal....Takovej vůl jsem jen já, že? Hlasujte v Anketě!

Zpověď vlkodlaka

13. září 2006 v 20:01 | PompoStar |  Moje povídky
Zpověď vlkodlaka
Dobrý den! Jmenuji se Ian Wolder a převyprávím vám svůj příběh.
Jednou, mohlo být asi tak kolem jedné hodiny ráno, jsem se toulal nočním Londýnem. Z té "snídaně" v bufetu se mi udělalo celkem šoufl a chtělo se mi zvracet. Zamlžilo se mi před očima ale vnímal jsem obrysy věcí. Podíval jsem se na nebe a jasně jsem viděl měsíc. Byl úplněk. Doškbrtal jsem se do jedné postranní uličky a lehl jsem si na zem. Mraky teď zahalili měsíc. Udělal se mi líp. Ale ne-znova mi bylo špatně a začal jsem zvracet. Zvracel jsem tak dluho, že jsem se až divil, že jsem ještě při vědomí. Zvedl jsem se, a očistil jsem si kabát od špíny. Znovu se mi zamlžil před očima a znova jsem viděl úplněk. Tentokrát to bylo ale horší. Byl to pocit, jakoby mi někdo chtěl zkrz záda vyrvat ledviny. Hrozná bolest nepřestávala a začal jsem se na zemi svíjet jako červ. Asi po 20 vteřinách to přestalo. Viděl jsem svůj odraz v kaluži a strašně jsem se lekl. Moje tělo pokrývala srst, místo prstů jsem měl brovské drápy, míst nosu čenich a přád mě přepadala chuť něco, nebo někoho zabít. Vypadal jsem jako vlk. Jak vlkodlak. Jsem vlkodlak. Tak je to pravda?!? Na nadpřirozeno jsem nikdy nevěřil ale asi začnu…Co to? Slyšel jsem tlumený křik mladé dívky a pár hlubších hlasů. Rozeběhl jsem se-ani jsem nevěděl kam ale doběhl jsem do malé uličky, podobné té "mojí". Byli tam tři chlapci a jedna mladá dívka. Obtěžovali ji. Skočil jsem po nich a roztrhal jim jejich těla. Jednomu se ještě cukala ruka. Děvče začalo cuvat. Ale daleko nedošla-byla tam zeď. S vrčením jsem se ke ní přiblížil. Začala křičet. Ale nekřičela dluho-rozřízl jsem jí hrdlo. S ladnou otočkou se svalila k zemi. Měl jsem skoro chuť jí zatleskat… Ale když jsem se rozebíhal k dalšímu lovu, jsem opět ucítil tu hroznou bolest. Mlátila se mnou o zeď. Křičel jsem-ale jak zázrakem opět všechno přestalo. Vyčerpán jsem se zvedl ze země-už jako člověk. Oblékl jsem si kalhoty jednho s těch hlapců a šel jsem domů. Můj byt byl nedaleko. Prošel jsem kaluží krve a skoro ve spánku jsem došel k dveřím mého bytu. Jako vždy byl klíč pod rohožkou. Osprchoval jsem se a šel spát. Ráno jsem si pustil zprávy a…!
-------------------------------------------------------------------------------------------------
Pokud chcete pokračování, hlasujte v anketě. Díky moc PompoStar